Na znamení vlastní správy, kdy obec spravoval zástupce lidu, purkmistr a radní, měly na Moravě svoje zvláštní pečetě nejen města, ale i vesnice nebo jejich části, jestliže patřily jiné vrchnosti.

 Pečetě znázorňovaly zemědělské nástroje a potřeby obyvatel pro každodenní život. Podle prací Františka A. Slavíka byla lelekovická pečeť popisována jako kulatá, která měla po obvodu nápis "Peczet diedini Lelekowicz". Uvnitř kruhu je vyobrazena radlice a krojidlo. Mezi nejstaršími pečetěmi brněnského okolí lelekovická pečeť uváděna není.

 Vlastní pečetidlo se nezachovalo. Pečetě (otisky) na archívovaných materiálech byly za stovky let poškozené - rozdrobené, slepené, částečně nebo zcela odpadlé. Teprve při pátrání po podkladech pro toto historické pojednání se podařilo objevit ve Státním oblastním archívu v Brně dokumenty se zřetelnými otisky lelekovické pečeti. Jedná se o opravy "Lánského rejstříku" z roku 1749, kdy byl proveden soupis pozemků a jejich majitelů v katastru Lelekovic. Tento dokument byl podepsán rychtářem (zástupcem vrchnosti) Matějem Procházkou, purkmistrem Janem Kašákem a konšelem Matějem Belákem. Druhý otisk pečetě je o 33 let mladší, z roku 1782. Rovněž v tomto případě se jedná o potvrzení soupisu pozemků. Tento dokument potvrdili rychtář Matěj Nehmač, purkmistr Jan Vlček a zástupci lidu Fabián Beran a Tomáš Zumera.
 
 

 

K prudkému rozšíření zástavby obce došlo ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století. Pokračovala zástavba směrem do Poňavy Zahumení a Podemlýní. V prostoru mezi středem obce a Dvorem rovněž přibývalo domů. Z roku 1866 nacházíme poznámku o tom, jak vtáhla do Lelekovic pruská vojska. V obci se usadili v červenci a zůstali tam až do září. Byla to velká zátěž pro obyvatele.Museli pro vojsko obstarávat potraviny, krmení pro dobytek a zajišťovat přípřež ke kanónům. Prušáci značně zničili porosty obilí na lelekovických polích.

Nejstarší část obce Kout postihl roku 1856 velký požár. V ústním podání se traduje, že vznikl od škvaření sádla, avšak příčina nebyla nikde bezpečně uvedena. Při tomto požáru vyhořely domy Leopolda Šimečka č. 16, Jana Klusoně č. 17, Josefa Kincla č. 18, Františka Pijáka č. 19, Jaroslava Marka č. 20, Aloise Potomského č. 21, Václava Halouzky č. 22, Josefa Leichera I. č. 23, Václava Vermouzka č. 24, Josefa Tesaře č. 25, Leopoldy Ranné č.26, Josefa Buchty č. 27, Josefa Leichera II. č. 28, Hynka Brychty č. 29, Františka Samsona č. 42, Ludvíka Šoustala č. 43 a Antonína Novotného č. 48.

Při druhém velkém požáru v obci v roce 1893 byla prakticky zničena zástavba obce Podemlýní a vyhořely domy Františka Fily č. 78, Václava Kučery č. 82, Roberta Večeři č. 85, Marie Novotné č. 86, Františka Krejčího č. 87, Josefy Kučerové č. 88, Otto Milliona č. 90, Františka Kmoníčka č. 96 a Františka Klusoně č. 100.

Lze říci, že i tyto velké požáry ovlivnily rozvoj obce. Nově postavené domy byly budovány již modernější technologií s lepším využitím interiéru. Zástavba byla po požárech řešena ve větším odstupu s ohledem na nebezpečí přenosu případného požáru a tím se rozšiřovala zastavěná část obce.