Stížnost na lelekovické obyvatele nacházíme v podání, které učinilo město Brno písemně c. k. reprezentaci a komoře ve věci odpírání povinností. V přípise přijatém u adresáta dne 29. ledna 1755 je uvedeno, že lelekovičtí odmítají konat urbariální povinnosti. Odmítají předení vrchnostenského konopí, sbírání lískových oříšků a žaludů. Odpírají česání chmele na kuřimských chmelnicích a účast na honech jako nadháněči zvěře. Odmítají odvádění předepsaného desátku a projevují odpor i v dalším, jako je ". . . krádež dřeva, aniž dbají na exemplární tresty a do­statečný dohled úředníků. "

 Další stížnost nacházíme ve zprávě brněnského krajského hejtmana, prezentované u Zemského soudu v Brně dne 21. února 1755. Krajský hejtman podává zprávu o výsledku šetření v Kuřimi ve věci stížnosti místního městského nájemce, pana Václava Schultze na lelekovické poddané, kteří odpírají robotu. Podstatou sporu byla skutečnost, že dříve mohly chodit na robotu i děti z rodin poddaných, pokud byly schopné splnit požadavky vrchnosti. Nájemce Schultz však práci dětí odmítl. Jak tento spor skončil v dokumentech uvedeno není. Robota však byla zrušena až roku 1848.

 Rozhodující pro obživu obyvatel Lelekovic v té době byla zemědělská půda. Dávala záruku chleba, krmiva pro dobytek i zboží k prodeji. Zemědělská půda v obci nebyla nejkvalitnější a nebylo jí mnoho. Proto byly spory o půdu vedeny od nepaměti. V období 18. a 19. století tyto spory vrcholily. Podle protokolu ze dne 27. listopadu 1754 obvinili poddaní z Lelekovic vrchnost, že jí v roce 1732 neoprávněně odňala polnosti; v Hoře 20 měřic (4,4 ha), Pod Vostrou 15 měřic (3,3 ha), Na robotnici 20 měřic (4,4 ha), U hospody 15 měřic (3,3 ha), v Obecních 2 měřice.

 Spor se vedl o 16 hektarů půdy. Za tuto půdu, která se nacházela v nejúrodnější, rovinaté části katastru, dostali lelekovičtí poddaní údajně pouze 8 hektarů půdy z Urbanovského gruntu, což byla lada z doby třicetileté války. Snaha vrchnosti byla v tomto případě zřejmá. Vytlačit poddané z jediných rovinatých pozemků v katastru a od obchodní cesty. Na základě argumentů předložených vrchností došel soud k závěru, že v obci Lelekovice došlo k nárůstu výměry pastvin, které poddaní užívají společně s vrchností a po úpravě zápisu o výměře pozemku Na Plástcích údajně nedošlo k poškození práv poddaných v Lelekovicích. Toto rozhodnutí pochopitelně obyvatele obce neuspokojilo a roztržka mezi vrchností a poddanými se prohlubovala. Vyvrcholila v selskou re­belii.

 V pondělí 7. dubna 1777 se mělo orat na vrchnostenských polích v Lelekovicích před setím. Pole mělo orat 15 pluhů z Kuřimi a 10 pluhů z Lelekovic. Avšak jak kuřimští, tak i lelekovičtí rolníci přijeli na pole pozdě a netrpělivý, rozzlobený a prchlivý hospodářský dráb Matěj Kaša je přivítal několika ranami holí. Rolníci si takové jednání nenechali líbit a čtyři z nich se na drába ". . . zle obořili“ . Další vývoj lze poměrně dost přesně rekonstruovat ze zachovaných dokladů uložených ve Státním oblastním archívu v Brně.

Z výpovědi kuřimského vrchního dne 8. dubna 1777:

". . . Dal jsem včera ty čtyři muže, kteří se na lelekovických polích při přípravě setí hospodářskému drábovi tak vzepřeli, do kuřimského zámku na potrestání. Nečekaně přišel celý houf asi o dvanácti pacholcích se skrývanou fúrií do zámku k vrátnému. Zeptal jsem se jich co to zname­ná, že jich tolik přišlo. Dali mi odpověď, že všichni byli v Lelekovicích a proto také všichni přišli. Byli ozbrojeni sekyrami, vidlemi, holemi. Ne­čekal jsem proto žádné další vysvětlování a daI jsem je po dvou zavřít a spoutat do corduly. "

 Kuřimský vrchní požádal brněnské návladnictví o vojenskou pomoc a krajský úřad o asistenci. Brněnské návladnictví poslalo tehdy do Kuři­mi komisaře krajského úřadu Antona Ruthu s deseti vojáky. Kuřimské vrchnosti poslalo písemné rozhodnutí, že oněch dvanáct selských pa­cholků lze potrestat několika ranami karabáčem.

 Rozsudek tehdy zněl - každému patnáct ran karabáčem veřejnou exekucí. Při exekuci došlo ke srocení mužů, žen i dětí, kteří křičeli a hrozili pěstmi, takže museli nastoupit vojáci. Selští pacholci Matouš Buček, Filip Pochvalovský a Fabián Vlk, kteří byli exekuci přítomni jako diváci, ulomili "ložnu“ z vozu stojícího blízko místa exekuce a postavili se vojákům. Jaký roz­sudek byl vynesen nad těmito třemi muži a jak se celá událost skončila, to v těchto spisech uvedeno není.

 Ve sporech o půdu se lelekovičtí poddaní obrátili v roce 1848 až na zemský sněm. Rok 1848 byl bohatý na bouřlivé události. Císařským pa­tentem byla zrušená robota. Moravský zemský sněm byl v dubnu rozpuštěn. Nově ustavený sněm zahájil zasedání dne 31. května 1848 a zasedal prakticky až do 24. ledna 1849. Zasedal v době pražských červen­cových bouří a vídeňských.říjnových bojů. Tento nový sněm získal až nezaslouženou důvěru lidu. Lidé v něm viděli, nebo chtěli vidět, skutečného ochránce lidských práv. Tato důvěra se projevovala stovkami peti­cí sněmu, kterými města, obce, spolky i jednotlivci žádali o vyřízení stížností, žádostí a proseb.

 Petice byly psány jednak německy; zejména z měst, od šlechty a rovněž i od nejchudšího obyvatelstva, snad v domnění že německy psaná pe­tice má větší váhu a vážnost, a jednak česky. Pokud byla podání psána česky, snaha o vznešený sloh s použitím nářečí a podivný pravopis dávaly těmto peticím opravdu originální zabarvení. Proto uvedeme v přesném opisu petici lelekovických obyvatel Moravskému zemskému sně­mu v Brně:

Lelekovice, p. Kuřim

Veleslavný zemský sněme!

Z Lelekovské obce obyvatelé skrze posvátný muže z cizích obcí u Veverského, Boskovského, Jehnického a Midláneckého vrchního ouřadu docela dokázali, že ty porostlé občiny Studenou, Hlušek, Mackovec, Vraždu vždy za svou vlastnost bez vší odpornosti užívali. však ale roku 1826 vrchnost, slavný Brněnský magistrát, skrze cís. král. zeměměřiče nejen polovičný pasunk na těch pastvinách, nýbrž i půdu s porostlým křovím a lesem sobě nechala připsat, které obce obyvatelé trpěti nemůžou, aby jim to odebráno bylo, které zlepšení rolnictví jejich velice dopomohou, nebo více držeti můžou dobytka, s kterým se mrvení rolí velice množí a jim to k hnojení jejich špatných půd dopomáhá. To jejich utiskování již vícekrát oustně a písebně u veleslavného cís. král. krajského a fiskálního ouřadu přednesli, ale bohužel až dosavád to docela nic neoučinkovalo, nebo ani řádnou rezolucí neobdrželi. Pročež oni se obávají, aby ta věc se nezastarala a oni o své jmění, jenž vždycky za svou vlastnost užívali, nepřišli, tak jak jim dne 30. července 1834 dvě fůry sena od vrchního Kuřimského ouřadu z jejich vlastní louky odebráno a pod opatrnost vrchnostenskou zachováno bylo, které jim až dosavád naspátek vydáno nebylo. S toho dosti patrně viděti jest, jak milostivé vrchnosti se svýma podanýma nespravedlivě zacházejí a jim ve všem škoditi mínějí. Pročež veřejně obce podepsaní obyvatelé jejich velkou křivdu veleslavnému zemskému sněmu přednášejí a o zastání jejich s ponížeností žádají.

V Lelekovicích dne 23. července 1848

39 podpisů obyvatel

 Tato petice byla přijata dne 26. července 1848 a zapsána v evidenci pod číslem IIIa, č. j. 1048. Jednalo se v pořadí o 240. z celkového počtu 306 peticí, které byly tomuto zasedání sněmu zaslány. Rozsudek v této záležitosti byl vynesen Zemským soudem v Brně dne 15. dubna 1853 a byl potvrzen intimátem Vrchního soudu v Brně ze dne 26. ledna 1855.