Strukturní hřbet Babího lomu (severně od Brna) představuje nádhernou ukázku geologického vývoje povrchového tvaru, od vzniku mateřské horniny přes její tektonickou deformaci, konečné vyzdvižení až k povrchové destrukci do dnešní podoby, přičemž při povrchové modelaci hřbetu se výrazně projevovala petrografická odlišnost hornin, kterými je temeno hřbetu budováno, vůči okolí.

V centrální části vyvýšeniny vystupují v nadloží hornin brněnského masívu, představovanými převážně vyvřelými hlubinnými granitoidy, suchozemské sedimenty spodnodevonského stáří. Ve spodní části 150 metrů mocného komplexu se jedná o střídající se arkózové pískovce a slídnaté břidlice, svrchní polohy tvoří pevný lavicovitý slepenec, sestávající z křemenných valounů zpevněných křemenným tmelem. K uložení sedimentů došlo v úzké depresi směru S-J, jež byla během variského vrásnění v mladších prvohorách stlačena do úzké, až 250 m hluboké synklinály. Přes její okraje byly nasunuty horniny brněnského masívu. Při dalším vývoji však byla její západní část vysunuta výše a erodována, takže na povrchových výchozech lze sledovat pouze východní křídlo tvořené k západu ukloněnými lavicemi slepence. Území bylo znovu tektonicky ovlivněno alpinským vrásněním, probíhajícím od konce druhohor do současnosti, kdy došlo ke zdvihu širšího prostoru v západním a severním okolí Brna.

V následujícím období se tak již naplno mohla projevit různá odolnost zastoupených hornin vůči zvětrávání. V teplém a vlhkém klimatu, které u nás panovalo během třetihor, se křemenné slepence, tvořené jedním z nejodolnějších minerálů vůbec, projevovaly jako nesmírně odolné vůči převládající chemické destrukci, zatímco granitoidy a arkózové pískovce podléhaly hlubokému zvětrávání a odnosu a jejich povrch se proto snižoval podstatně rychleji. Naopak v chladných obdobích čtvrtohor docházelo k výraznému mrazovému zvětrávání slepenců zesílenému o trhací účinky vody zatékající do vzniklých dilatačních puklin a zde zamrzající, čímž vznikaly velké bloky skalního materiálu o objemu až několik m3, zatímco okolní horniny se rozpadaly pouze v drobnou drť. Při letním sezónním rozmrznutí půdního povrchu se pak tyto bloky prostřednictvím gravitace přesouvaly po zamrzlém podloží na horniny svého okolí, kde se hromadily v přítomných sníženinách a tak zde vytvořily jedenáct tvarově nápadných kamenných proudů. Tímto procesem, doprovázeným rovnoběžným ústupem severojižních svahů, byl také zúžen původní slepencový hřbet, vypreparovaný před čtvrtohorami chemickým odnosem, o několik desítek metrů až do dnešní bizarní podoby.

Spodní devon Babího lomu je součástí delšího pásu reliktů těchto sedimentárních hornin, táhnoucího se až k centru Brna do prostoru Žlutého a Červeného kopce. Ale o těchto lokalitách třeba někdy příště.

Literatura:
DVOŘÁK J., KARÁSEK J., NETOPIL R.,1975: Soliflukční kamenné proudy na Babím lomu u Brna. Časopis pro mineralogii a geologii, 20(3): 303-306.

Tradičním výchozím bodem pro výstup na Babí lom (562 m) je zastávka Česká na železniční trati z Brna směrem na Žďár nad Sázavou, asi 10 kilometrů severně od středu města. Odtud se vydáme nejprve po žluté značce do Lelekovic a poté z náměstí po červené směrem na vrchol (celkem 4 kilometry). Mezitím nás čeká několik zajímavých přírodních scenérií. Po průchodu obcí s pohledem na jižní část Babího lomu následuje poměrně krátký, ale strmý výstup lesem, leckde připomínající túry v některém mnohem vyšším pohoří. Cestou míjíme po svahu rozvlečené velké balvany z načervenalého devonského křemenného slepence, kterým je tvořena nejvyšší část vyvýšeniny, až se dostaneme do jižní části tři kilometry dlouhého skalnatého hřebene, jenž představuje turisticky nejpřitažlivější partii této přírodní rezervace. Zde, přímo na skalách, byla v letech 1959-61 postavena podle návrhu brněnského architekta M. Korvase asi 12 metrů vysoká rozhledna s dalekým kruhovým rozhledem - k vidění jsou při optimálních podmínkách kromě okolí Brna také velké části Českomoravské a Drahanské vrchoviny, na jihu pak Pavlovské vrchy a Ždánický les. Cesta dále pokračuje po vlastním hřebenu kolem strmě vztyčených vrstev slepenců, porostlých místy relikty zakrslých borovic a dalších dřevin, do malého sedla. Zde je možno vyjít na nejvyšší vrchol, částečně po schůdkách vytesaných ve skále. V sedle je již pak třeba sejít z hlavního hřebene, nejlépe východním směrem. Odtud je možno vrátit se do České buď po zelené a žluté přes Lelekovice (dohromady 10 km), doporučoval bych však delší cestu lesem po červené, zelené a žluté přes Vranov a Útěchov, kam jezdí i autobusy městské hromadné dopravy (dohromady asi 15 km). Ve Vranově stojí za návštěvu barokní kostel z let 1622-24 s hrobkou Liechtensteinů z 18. století, po jehož vybudování se obec stala známým poutním místem.
K orientaci v terénu můžete použít např. turistickou mapu KČT č. 85 Okolí Brna – Svratecko.