Pozvání |
Milí přátelé,
dovolte, abych Vás pozval do malebného údolí říčky Ponávky.
Vytvořili jsme zde pro Vás Stezku zdraví, která nabízí ideální
relaxaci všem věkovým kategoriím ve všech ročních obdobích.
V průběhu Stezky zdraví jsme umístili pět zastavení s
informačními tabulemi. Jsou to místa vhodná k odpočinku a zároveň
nějak pozoruhodná z hlediska přírodního či kulturně
historického.
Zvolte tempo, které Vám vyhovuje, a patero zastavení můžete využít
ke hrám s dětmi nebo okamžikům mlčenlivého naslouchání
a pozorování. Pronásledují-li Vás ve všední dny spěch a
nervozita, zkuste si na stezce najít místo, kde se v klidu zastavíte
alespoň na dvacet minut. Nepotrvá to dlouho a všechny Vaše smysly
budou objevovat vůně, barvy a zvuky možná dávno zapomenuté.
Kůra stromů, voňavá hlína a záblesk vodní hladiny,
stejně tak jako nekonečný pohyb drobných živočichů,
to je hudba, která vrací člověku sílu a dává radost.
Zdatnější turisté si mohou trasu stezky prodloužit o výpravu do
vzdálenějších míst. Stezka zdraví se tak může donekonečna
obměňovat a pokaždé znovu přinést vnímavému poutníkovi
nové zážitky.
Přeji Vám hezky prožitý den a radost z energie načerpané
zdravým pobytem uprostřed přírody.
Zbyněk Zavadil - ředitel EkoCentra
| |
1.zastavení |
Údolí Ponávky je v celém úseku součástí Řečkovicko
- kuřimského prolomu, oddělujícího celky Českomoravské
vrchoviny na západě( Sychrovská vrchovina - Sychrov 458 m n.m.) a
Drahanské vrchoviny na východě (Adamovská vrchovina- Babí lom
562 m n.m.). Geologicky patří celé území k Brněnskému
masivu, s horninami převážně prvohorního stáří.
MOKRÁ HORA vznikla teprve koncem 18. století po parcelaci liechtenštejnského
statku Pozořice. Původně byla osadou Jehnic, po roce 1945
samostatná obec, v roce 1960 přičleněna k Brnu a od roku
1990 patří k městské části Řečkovice - Mokrá
Hora. Již za první republiky byla oblíbeným výletním místem, dosažitelným
od tramvaje v Řečkovicích, a stavěli si zde svoje vily zámožní
brněnští obchodníci. ŘEČKOVICE jsou starou zemědělskou
obcí, známou již od 13. století. Po okraji nivy Ponávky ("na
dolnici") vedla od pradávna královská cesta z Brna do Čech
a louky mezi Řečkovicemi a Mokrou Horou se dodnes nazývají
"Na Královce". U 19. století zde byla postavena železnice s
nádražím. K Brnu byly Řečkovice přičleněny v
roce 1919, brzy nato spojeny s městem tramvají a v padesátých
letech autobusovou linkou, pokračující přes Mokrou Horu do
Jehnic a Ořešína. Dopravní spojení s městem proměnilo
dřívější oddělené obce v část městské
periferie, s přílivem nových obyvatel, novou výstavbou, změnami
sídel i krajiny.
Široká údolní niva Ponávky na soutoku Ponávky s potokem Rakovcem
byla do poloviny šedesátých let vyplněna kulturními kosnými
loukami. Tyto vlhké květnaté louky byly pak neúspěšně
vysoušeny nebo zaváženy, vzhledem k vysoké hladině vady Ponávky
však vidy znovu zarůstají rákosem, který prorůstá i do
často podmáčených polí na pravém břehu. Část
luk by měla být základem biocentra, jako součásti
revitalizace údolí Ponávky. Kromě rákosí a orobince zde dosud
nalezneme celou škálu mokřadních rostlin, v tůňkách
kladou vajíčka rosničky zelené, z ptáků tu hnízdí
strnad rákosní nebo rákosník zpěvný, z drobných savců
zde byl zjištěn rejsec černý.
| |
2.zastavení |
Nachází se na náspu bývalé "Tišnovky", staré železnice
spojující Brno s Tišnovem a Novým Městem na Moravě. Po
tomto náspu vedla cesta již od podchodu pod současnou železniční
tratí Brno - Žďár / n.S. - Praha. Starý násep Tišnovky, zářezy
do terénu i zbytky mostů jsou patrné až po ohyb Ponávky u
informační tabule číslo4. Po staré Tišnovce jezdily parní
lokomotivy až do zahájení provozu na nové trati. Ta až po Tišnov
kopírovala starou trasu, její stavba byla zahájena během války,
po přerušení v padesátých letech byla dokončena a
elektrifikována.
Na Ponávce stojí tzv. Vránův mlýn, který byl v provozu až do
konce války. Zbytky náhonu jsou patrné za mlýnem u Ponávky, která
tam vytváří drobný balvanitý stupeň. Dnes je mlýn
majetkem akademického sochaře M. Vlčka, který zde umístil
řadu svých dřevěných plastik. Další plastiky od domácích
i zahraničních tvůrců jsou postupně umísťovány
kolem cesty dále směrem k Jehnicím.
Zásobárnou vody pro mlýn byl Seidlův
rybník nad mlýnem; jeden z mála zbývajících z celé soustavy rybníků
v nivě Ponávky. U mělké části rybníka je porost
orobince širokolistého, na zadní hrázi, oddělující další
dva rybníčky, je objekt Českého rybářského svazu. Na
rybnících hnízdí divoké kachny, občas i slípka zelenonohá,
rozmnožují se žáby, je možné pozorovat užovku obojkovou a různé
druhy vodního hmyzu. Další dva rybníčky byly do roku 1945 napouštěny
jen v zimě, v létě pak využívány jako louky. Pokračují
dále kyselou podmáčenou loukou, s některými zajímavými
druhy rostlin a hmyzu.
| |
3.zastavení |
Čtvrtý rybník je u bývalé železniční
zastávky JEHNICE. Do obce Jehnice vede cesta údolím Jehnického
potoka a vlak byl využíván především dělníky dojíždějícími
z Jehnic do továren do Brna (především do Zbrojovky Brno, kde
byla vlaková zastávka Brno-Zábrdovice) nebo po výstavbě TOS do
Kuřimi. Budova zastávky je přeměněna na rekreační
objekt. Rybník je významným místem pro rozmnožování obojživelníků
a vodního hmyzu. Do konce války byl v Jehnicích při zámku
pivovar. Ve velkých sklepech byly sudy chlazeny ledem "ledovaným"
na tomto rybníku rozsekáváním na kry, které byly odváženy na saních
s koňským potahem do Jehnic.
Na rohu mezi pokračováním stezky
a cestou do Jehnic je malý opuštěný lom na granodiorit -
typickou horninu Brněnského masivu (lomová stěna je lépe
zachována za ohybem u cesty do Jehnic). U průseku na svahu asi o
100 m dále je nahoře zachovaný zbytek lyžařského skokanského
můstku, vybudovaného zde před válkou a používaného jen krátkou
dobu. Svah na protější stráni nad železnicí vznikl zářezem
železniční trati do kopce "Na pískách". Jeho nové osídlování
rostlinami a živočichy bylo velmi pomalé a vyskytovaly se na něm
přechodně některé řídké pískomilné druhy. U současnosti
je osídlování již pokročilé, jak je vidět na porostech
borovic a bříz.
Trasa pokračuje zprvu podél zahrádek
po červené turistické značce a dále proti proudu Ponávky k
vodní nádrži, kde je 4. zastavení.
| |
4.zastavení |
Bývalé louky a jejich okolí v údolí
Ponávky mezi jehnickou zastávkou a tímto místem byly po dostavění
nové železnice využity pro chatovou zástavbu a zahrádky. Ponávka
v těchto místech byla dříve biologicky významným tokem,
oživeným živočichy citlivými na čistotu vody, jako raky
nebo střevlemi. Postupným znečišťováním vody se
vodní organismy silně ochuzovaly. Začátkem devadesátých
let byl podél Ponávky vybudován kanalizační sběrač
(kolektor) od Kuřimi, který odvádí odpadové vody, a tak se v
Ponávce znovu objevili raci, rejsec vodní a další živočichové.
Průběh kolektoru je patrný podle krytů šachet podél
stezky, jeho stavba negativně poznamenala zejména louky mezi
jehnickou zastávkou a rybníčky u Vránova mlýna.
Vodní nádrž nad ohybem Ponávky
vznikla neplánovitým zahrazením toku, je však vítaným obohacením
místa, využívaným nejen rybáři, ale i přírodními
organismy. Ponávka nad nádrží tvoří několik ramen, mezi
nimiž vyrůstají lužní porosty, především vrb a olší.
V podrostu je nápadný statný tužebník jilmový s bílými květy
a velké listy devětsilu, svérázným savčím obyvatelem je
hrabošík podzemní, z ptáků cvrčilka říční.
Lesy na pahorcích kolem celé stezky patří druhému a třetímu
vegetačnímu stupni: dubovo - bukovému a bukovo - dubovému. Všechny
jsou však silně ovlivněny lidským hospodařením a o původním
složení svědčí pouze ojedinělé staré duby nebo
buky. Jedle již téměř úplně zmizely, velké plochy
zaujímají druhotné smrčiny, častá je i borovice lesní,
z listnáčů habr. Z větších zvířat je možné
častěji se setkat zejména se srnčí zvěří.
Spíše podle stop nebo nor je možné zjistit i přítomnost
divokých prasat, lišky, jezevce, z ptáků se pravidelně
vyskytuje káně lesní a mnoho druhů běžných zpěvných
ptáků.
| |
5.zastavení |
Obec LELEKOVICE je starou samostatnou zemědělskou obcí, občany
Brna využívanou dříve ke krátkodobé rekreaci. Příznivé
mezoklima na kopci Strážná (369 m n.m.) umožnilo vybudování dětské
ozdravovny. Dnes jsou Lelekovice vzhledem ke snadné dosažitelnosti
autem stále více vyhledávány i k bydlení. Původní selská
stavení jsou upravována i jako rekreační domky, úpravy v některých
případech zachovávají dosti původní vzhled zemědělských
usedlostí konce 19. a začátku 20. století. Rozšiřují se
však i chatové kolonie, zasahující stále více do přírodního
okolí směrem po Ponávce a zejména po svazích nad jejím levým
břehem směrem k Jehnicím. V těchto chatových
oblastech můžeme vidět všechny klady i nešvary podobné zástavby,
včetně přeměny původních chat v různá
provozní zařízení a devastaci okolí.
V údolí Ponávky pod Lelekovicemi byl do padesátých let mlýn.
Rybník nad ním, dnes vypuštěný, sloužil jako plovárna
"U Slavíčka" a byl spojen s půjčovnou loděk.
Dominantou severního okolí Lelekovic je především Babí lom
(562 m n.m.), vůbec nejvyšší vyhlídkový bod v brněnském
okolí.
Do Lelekovic není zavedena městská hromadná doprava, spojení
je zajištěno dálkovými linkami. Pokud zde končíte, je několik
možností další cesty:
•
Vlevo po silnici k vlakové zastávce Česká (cca 2 km).
•
Vpravo po silnici směr Vranov. Asi po 200 m tímto směrem je
doleva odbočka na Babí
lom, odkud je možné dojít lesními
cestami na Vranov nebo do České.
•
Vpravo po silnici ve směru na Vranov asi po 3 km odbočuje
silnice do Jehnic (MHD) -
zde je také možné vydat se vlevo značenou
cestou přes "Babí doly" kolem koňské
farmy na Ořešín
(MHD).
•
Silnicí po levé straně údolím Ponávky a pak vlevo do svahu.
Tato asfaltová cesta
vede do Jehnic (MHD), za posledními chatami se
mění v původní polní cestu.
|
stezka zdraví 
Základní data
příjemná relaxace uprostřed přírody
