17. a 18.století

Následky třicetileté války znamenaly pro celé habsburské Rakousko dnes nepředstavitelnou katastrofu, z níž se vzpamatovávalo následujících asi 60-80 let. Na Lelekovice dopadly relativně méně tíživě, než na většinu obcí v okolí Brna, které bylo postiženo nájezdy Švédů. Jen menší část domů a polí v katastru obce zůstala opuštěna. Podle soupisu, provedeného po uzavření míru v roce 1648, který měl zjistit rozsah škod vzniklých touto válkou, bylo v Lelekovicích (v roce 1656) celkem 29 domů obydlených a 7 domů opuštěných. Dvě z opuštěných usedlostí byly nově osídleny a 5 zůstalo i nadále prázdných. V katastru obce bylo 35 měřic poli zpustlých (asi 7,7 hektaru).

Nejstarší mapou s vyznačenou obcí, kterou se nám podařilo objevit, je mapa Moravy z roku 1692 od G. M. Vischera Tyrolensise. Obec je zakreslena značkou – kroužkem, ale také schematickým obrázkem kostela. V místech, kde je dnes situována obec Česká, je na zmíněné mapě vyznačen "Wirtshaus" (hospoda, hostinec). Podrobnější mapa brněnské oblasti (circulum) od J. Ch. Müllera, pravděpodobně z roku 1730, již používá k vyznačení krčmy tehdy užívanou značku a název "Wirtshaus" se již neuvádí.

Blízkost staré obchodní cesty ovlivňovala vývoj obce. Formani si přivydělávali přípřeží do Červeného kopce (k dnešní obalovně nad Podlesím). K těžkým kupeckým povozům, jedoucím od Brna, připřahali své potahy a pomáhali tyto těžké vozy táhnout směrem na Svitavy. Příjezd těchto vozů od Brna a celkový provoz na obchodní cestě sledovala již od středověku stráž na kopci nad stezkou směrem k České. Z této hlásky bylo vidět od Řečkovic po Kuřim a hlídka upozorňovala obyvatele obce, že se blíží vojsko, řádí lapkové nebo přijíždí kupecká karavana. Dodnes se tomu kopci říká Strážná.

Po zmíněné obchodní cestě přišli také v roce 1784 noví osadníci z Čech. Z Litomyšle a jejího okolí bylo pozváno 24 nových osadníků, kterým byly rozparcelovány pozemky lelekovického dvora v katastru dnešní obce Česká. Usadili se blízko obchodní cesty a hostince. Založili novou osadu, která dostala název Zinzendorf (úročící, činžovní ves). Později, v roce 1921, byl název změněn na Českou, aby trvale připomínal původ prvních osadníků.

SPRÁVA OBCE

Na znamení vlastní správy, kdy obec spravoval zástupce lidu, purkmistr a radní, měly na Moravě svoje zvláštní pečetě nejen města, ale i vesnice nebo jejich části, jestliže patřily jiné vrchnosti.

Pečetě znázorňovaly zemědělské nástroje a potřeby obyvatel pro každodenní život. Podle prací Františka A. Slavíka byla lelekovická pečeť popisována jako kulatá, která měla po obvodu nápis "Peczet diedini Lelekowicz". Uvnitř kruhu je vyobrazena radlice a krojidlo. Mezi nejstaršími pečetěmi brněnského okolí lelekovická pečeť uváděna není.

Vlastní pečetidlo se nezachovalo. Pečetě (otisky) na archívovaných materiálech byly za stovky let poškozené - rozdrobené, slepené, částečně nebo zcela odpadlé. Teprve při pátrání po podkladech pro almanach k 700. výročí obce se podařilo objevit ve Státním oblastním archívu v Brně dokumenty se zřetelnými otisky lelekovické pečeti. Jedná se o opravy "Lánského rejstříku" z roku 1749, kdy byl proveden soupis pozemků a jejich majitelů v katastru Lelekovic. Tento dokument byl podepsán rychtářem (zástupcem vrchnosti) Matějem Procházkou, purkmistrem Janem Kašákem a konšelem Matějem Belákem. Druhý otisk pečetě je o 33 let mladší, z roku 1782. Rovněž v tomto případě se jedná o potvrzení soupisu pozemků. Tento dokument potvrdili rychtář Matěj Nehmač, purkmistr Jan Vlček a zástupci lidu Fabián Beran a Tomáš Zumera.

ŽIVOT V OBCI LELEKOVICE

Obec Lelekovice čítala v roce 1771 asi 310 obyvatel. V obci se mluvilo česky. Daně (činže) v té době obec odváděla vrchnosti v následujícím rozsahu:
Pozemková daň (činže) - ke sv. Jiřímu 10 zlatých a 9 krejcarů, ke sv. Václavu 10 zlatých a 9 krejcarů, ke sv. Martinovi 8 zlatých.

Slepičí a vaječná činže - 28 zlatých a 25 krejcarů.
Hospodská činže (od nájemců hostinství) - 90 zlatých, kovářská činže (od nájemců kovářství) - 14 zlatých.
Činže holiče, zámečníka a řezníka se odváděly ve výši 6 zlatých od každého.
Velká většina obyvatel obce, kteří nevlastnili půdu, získávala prostředky na obživu též výrobou "kuťat". Ze dřeva, které brali v panských lesích, vyráběli tenké třísky, které vázali do otýpek (kuťat). Balíky třísek, určených na podpal, pak vozili do Brna. Dávalo se tam za kopu (tj. 60) "kuťat" 30 až 40 krejcarů.

Chalupy obyvatel Lelekovic většinou byly stavěny z nepálených cihel, "koťárů", střechy byly doškové. Vytápění bylo řešeno otevřeným ohništěm a odvod spalin byl "čelušněmi" - otevřenými otvory.

Kdo z obyvatel si chtěl napálit vápno pro vlastní potřebu, mohl použít vápenky v Březině. Přestože tento kopec patřil městu Brnu, stačilo odvést poplatek místnímu hajnému.

Na návsi v Lelekovicích, v místech Brychtovy kovárny (dnes dům č. 29), stávala obecní pastouška. Pasák pásl dobytek obyvatel nejprve v Horce za Českou, později po vzniku České na Pasekách. Za službu dostával od obyvatel chleba a obilí.

Každý rolník v Lelekovicích zasel alespoň půl měřice (0,1 ha) lnu, z něhož pak obyvatelé předli nitě. Plátno se dávalo tkát do Svinošic k Nečasům a později do České k Saulům.

Rozšířeným jídlem byly v obci tvarůžky a sýry, které si obyvatelé sušili sami a polévali pivem. Skoro v každém domě stával džbán s "patoky". Bylo to řídké pivo, které kupovali v pivovaru, vědro za dvacet krejcarů. Z tohoto piva se vařívala také polévka. Zachoval se i její recept. Máte-li chuť, můžete si lelekovickou pivní polévku vyzkoušet:
Do jednoho litru světlého piva dáte 4 žloutky a 5 dkg cukru. Za stálého míchání v páře (nebo na kraji plotny) přivedete do slabého varu a od­stavíte. Přidáte dvě polévkové lžíce sladké smetany a hrudku (asi 5 dkg) másla. Můžete ochutit skořicí.

NAHORU