O hradu

Před kostelem v Lelekovicích stával ve středověku hrad. Patřil vladykům z Lelekovic, kteří zde měli své sídlo. Byl postaven zřejmě ve čtyřicátých letech 14. století. Hrad měl oválný půdorys a byl obehnán hradbami. Hlavní budovou byl několikapatrový palác. Jezdilo se do něj věžovou bránou opatřenou padacím mostem. Hrad byl v 90. letech 14. století rozšířen o další (parkánovou) hradbu a další stavby uvnitř hradu. Ale za bojů mezi správcem Moravy, markrabětem Joštem, a jeho mladším bratrem Prokopem byl přesto dobyt. Od té doby (začátek 15. století) leží v sutinách a byl rozebírán na další stavby v obci. V letech 1984-1990 zde proběhl velmi důkladný archeologický výzkum. Při něm se nalezly zbytky zdí, množství gotických cihel, kamenná ostění oken, střepů z keramiky i z kachlových kamen, a dále předměty jako přezky, meč, dělové koule z dobývání hradu nebo třeba kostěná hrací kostka. Jelikož však nebylo dost peněz na rekonstrukci, musel být hrad zasypán, aby nedocházelo k jeho zvětrávání a demolování. Jediná viditelná původní zeď hradu je nad schody ke kostelu.

Hrad byl založen na pahorku u kostela nad soutokem dvou potoků. Přístup k hradu byl ze severovýchodní strany. Z ostatních stran byl chráněn jak rybníky, které se později pod hradem rozlévaly, tak i strmými svahy.  Hrad poměrně brzy zanikl a byl rozebírán na materiál, takže již staletí na povrchu nebylo ani zřetelné, kde původně stál. Starší lidé někdy pahorku ještě říkali „Na hradě“ nebo "Hradisko", což bylo doplňováno i ojedinělými, náhodnými nálezy zlomků středověké keramiky a železného sekáče.
Ve druhé polovině 70. let 20. století byl záměr před kostelem vybudovat urnový háj. Proto zde proběhl zjišťovací výzkum v letech 1979 a 1980, který lokalizaci hradu do této polohy potvrdil a současně prokázal, že zde jsou zachovány zbytky zdí i poměrně bohaté doklady materiální kultury středověku (keramika, železné předměty).

Plánované budování urnového háje bylo impulsem k zahájení systematického výzkumu Archeologického ústavu Československé akademie věd v Brně. Jeho cílem bylo prozkoumat celou plochu, na níž měl být urnový háj umístěn. Vedoucím výzkumu byl PhDr. Josef Unger, CSc., který se mezitím stal docentem a posléze profesorem. Po 7 sezón zde pracovalo i přes 10 brigádníků a postupně se odhalovala tajemství hradu, jeho založení, života i zániku.

Největším překvapením výzkumu je zjištění stop po osídlení ostrožny již v pravěku, v mladší době kamenné, lidem s pěkně barvenou keramikou, tzv. moravskou malovanou. Nedosti na tom, nalezly se i pozůstatky pobytu lidí z období po zániku Velké Moravy, kterou archeologové nazývají mladší dobou hradištní, tj. konec 10. až konec 12. století. Tím se posouvá historie Lelekovic o jedno až dvě století před první písemnou zprávu z roku 1288.

POPIS HRADU

Jednalo se o hrad s obvodovou zástavbou, kde obytné a hospodářské budovy byly přistaveny ke hradbě a byly přístupné z nezastavěného nádvoří. Podařilo odkrýt čtyřprostorový palác přistavený k hradbě na severozápadní straně. Přístup do dvou podsklepených prostor tohoto traktu byl z nádvoří rampovitým, krytým vchodem. Byla zde umístěna sušárna a další místnost. Na jihozápadní straně navazovala na tento trakt budova s velkým hlubokým sklepem, přístupným původně po strmých schodech. Na nádvoří byla objevena pec a řada kůlových jamek svědčících o dřevěných přístavcích a pavlačích. 

Budovy byly postaveny většinou z kamene těženého na místě a v nedalekém okolí. Jen některé kamenicky opracované články ostění oken a dveří byly tesány z pískovce nebo vápence dováženého i několik desítek kilometrů. K obezdění oken a dveří se používaly cihly různých formátů. Střechy byly kryty prejzy a částečně i břidlicí. Podlahu některých místností tvořily čtvercové i trojúhelníkové dlaždice. Zlomky omítky se zbytky malby dokazují honosnou výzdobu některých místností. Velká koncentrace zlomků kachlů v prostoru za sušárnou dosvědčuje existenci kachlových kamen, které v té době patřily k luxusním otopným zařízením. Šlechtické prostředí charakterizují také zlomky skleněných nádob - například číší. Z nalezených předmětů jsou nejčastější zlomky keramiky dokládající užívání hrnců, džbánů, mís, pokliček, pohárů, zásobnic a kahánků.

Pro datování má velký význam i nález mince - pražského groše Václava IV., raženého před rokem 1400. Pozoruhodné jsou nálezy zlomků ze tří různých destilačních přístrojů, které patří k nejstarším u nás. Při výzkumu se našly jak součásti hospodářského vybavení (hřebeny, visací zámek, nože, srp), tak i doklady výzbroje (ostruhy, šipky a kopí). Patrně středověkého původu je i olověná kulička - náboj do palné zbraně zvané píšťala. Roku 1987 byl učiněn i důležitý nález, který můžeme spojit s konkrétní historickou událostí - dobýváním hradu. Ve sklepě, na jihozápadním okraji opevněného areálu, ležela rozbitá, pečlivě opracovaná vápencová koule o průměru 350 milimetru. Zřejmě byla vystřelena na hrad při obléhání na počátku 15. století z velkého děla (bombardy) a nárazem o zdivo se rozbila.
Kostěný odpad a polotovary, nalezené při výzkumu, jsou dokladem výroby kostěných předmětů přímo na hradě. Snad zde vyřezali z kosti i drobnou hlavičku vlka, nalezenou u vstupu do velkého sklepa. Pro poznání skladby potravy mají velkou důležitost nacházené zvířecí kosti. Nalezené uhlíky umožní zase poznat druhy používaného dřeva.

V letech 2000-2004 proběhl archeologický výzkum i na farské zahradě jižně od hřbitova. Zde se podařilo objevit mladší výstavnou zděnou budovu, buďto pozdně středověkou tvrz Dupníků z Nítkovic, nebo bývalou faru. I ona však někdy v polovině 16. století zanikla a zmizela bez povrchových stop. Výjimečnost hradu i tvrze spočívá v tom, že byly prozkoumány souvisle, celoplošně, což je v podmínkách ČR ojedinělé. O hradu i tvrzi bylo napsáno množství odborných článků, podrobně se o nich mluví v Ilustrované encyklopedii moravských hradů, hrádků a tvrzí (Plaček 2001, 2007) i v knize pro děti „Dobytí hradu Lelekovice“.

Byla by ovšem škoda, kdyby hrad, jeho pozůstatky i výzkum měly opět upadnout v zapomnění. Bylo proto dobře, že se podařilo přesvědčit obecní úřad v Lelekovicích, který nad původními zbytky hradu nechal na upravené ploše vystavět nízké zídky, které dávají představu o poloze a uspořádání hradu. Stejnému napomáhá i informační tabule na okraji lokality a model hradu na návsi a trochu odlišný na obecním úřadě. Tam je také možno spatřit jedno z kamenných ostění středověkých dveří.

NAHORU