Světové války

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA  

Slibně se rozvíjející společenský život v obci byl v roce 1914 ochromen. Následník rakouského trůnu Ferdinand byl zastřelen v Sarajevu a dne 27. července 1914 vypukla první světová válka. Po vyhlášení mobilizace a v průběhu války byly odvody mužů do 50 let. Z obce narukovalo celkem 161 mužů. Válka přinesla lidstvu nepředstavitelné hoře a smutek se nevyhnul ani naší obci. 

V obci chyběly v průběhu první světové války mužské pracovní síly. Proto v roce 1917 přijala obec skupinu ruských válečných zajatců k zajištění nejnutnějších polních prací.

Není divu, že konec války byl přijat v Lelekovicích nadšeně, tím spíše, že vznikla nová Československá republika. Před domem č. 26 byly v roce 1919 vysázeny "lípy svobody". Tyto dva stromy zde stojí dodnes a jsou začleněny do parku kolem památníku Osvobození.

Z bývalé vojenské nemocnice ve Strážné, zřízené v průběhu války, se stala v roce 1919 ozdravovna pro děti z města Brna; ta sloužila až do poč. 80. let 20. století.

PRVNÍ REPUBLIKA

Dne 16. května 1921 byl před domem č. 3 (dnešní odbočka ze silnice do Podemlýna) odhalen pomník padlým v l. světové válce. Při rekonstrukci silnice v roce 1940 byl pomník stržen, ale desku se jmény se podařilo uschovat. Byla zabudována do památníku Osvobození, který byl postaven ve středu obce na místě dřívějšího hasičského skladiště asanovaného na počátku padesátých let. Památník Osvobození byl slavnostně odhalen u příležitosti 20. výročí osvobození Československa v roce 1965.

Život v nové republice byl obohacován i radostí z novinek a výrazných přeměn, které moderní doba přinášela.

V roce 1923 byla zrušena obecní šatlava (vězení) a místnost vedle radnice byla prodána.

Soukromý autodopravce Žáček z Vranova zahájil v roce 1926 autobusovou dopravu mezi Českou, Lelekovicemi a Vranovem.

Mlynář Antonín Slavíček v roce 1927 otevřel v místě bývalého rybníka veřejné koupaliště. Dne 20. prosince 1929, asi o páté odpoledne, se poprvé rozžala po vsi elektrická světla. O rok později byl do Lelekovic zaveden telefon.

Ovšem počátkem 30. let 20. století do života lidí zasáhla narůstající hospodářské krize. Nebyla práce a hrozil hlad. Dělníci z Lelekovic, kteří chodili za prací do brněnských továren, pracovali jen 3-4 dny v týdnu nebo byli z práce na 2-4 týdny „vysazováni“. Přitom hodinová mzda byla 1,80 až 2,10 Kč.

Obec pomáhala nezaměstnaným tím, že je najímala k opravám místních komunikací. Za tuto práci jim vydávala poukázky na jídlo. Před vánocemi v roce 1932 byla zorganizována po obci sbírka pro místní nezaměstnané, která vynesla 326 Kč, 20 kg masa, 141 kg mouky a 600 kg brambor.

Asi v polovině třicátých let se začala nezaměstnanost snižovat a od 1. srpna 1937 nebylo v obci nezaměstnaných. V České totiž zahájil činnost závod Kovolit, kde poslední nezaměstnaní našli pracovní příležitost.

Starostí obyvatelům však neubylo, spíš naopak. Dne 15. listopadu roku 1936 byla organizována v obci přednáška o protifašistickém povstání ve Španělsku.

S obavami lidé sledovali vývoj v Německu a stále reálnější hrozbu dalšího válečného konfliktu. V obci byla zřízena "Civilní protiletecká obrana" a uskutečnilo se noční cvičení s námětem leteckého útoku na Brno.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA

Při květnové částečné mobilizaci v roce 1938 narukovalo z obce 9 mužů. Byla zorganizována sbírka na obranu státu: Celkem vynesla 6250 Kč. Občané přispěli částkou 2868 Kč, obec darovala 1132 Kč a zbývající částkou 2250 Kč přispěly organizace v obci. Po vyhlášení všeobecné mobilizace dne 24. září 1938 narukovalo 55 lelekovických občanů.

Po okupaci Československa 15. 3. 1939 se rozšířil dohled nad občany. V listopadu 1942 byli povoláni na práce do Německa někteří chlapci a dívky ročníků 1921 a 1922 v rámci tzv. totálního nasazení.

V průběhu II. světové války bylo z Lelekovic zatčeno 5 mužů. Dva byli propuštěni a zbývající tři se dočkali osvobození ve vězení. Vojtěch Obruča byl dne 9. S. 1945 osvobozen v koncentračním táboře Zwickau, Emanuel Novotný dne 29. 4. 1945 na pochodu smrti v Ambergu a Karel Pánek v koncentračním táboře Buchenwald.

Přestože město Brno, ležící ve vzdálenosti několika kilometrů bylo osvobozeno Rudou armádou 26. dubna 1945, do Lelekovic svoboda stále nepřicházela. Fronta se zastavila na čtrnáct dní na linii Řečkovice-Rozdrojovice-Veverská Bítýška. Obec obsadilo německé vojsko, a proto Rudá armáda od Řečkovic, posléze od Ivanovic, obec ostřelovala děly. Při této palbě zahynul lelekovický občan Josef Dráža a tři obyvatelé města Brna, kteří se v obci ukrývali před frontou; zraněna byla Anna Drápalová. Němci odpovídali palbou od úpatí Babího lomu, z Plástek, z míst za Nedozrálovou zahradou či od dnešního Apexu a ze zákopů ve Strážné.

Při ústupu německé armády na silnici před domem pana Brýdla č. 188 (v místě dnešního přestupního uzlu) najela německá jednotka na vlastní miny a 11 vojáků zahynulo. Dům byl částečně zdemolován.

Dne 8. května 1945 ve večerních hodinách Němci Lelekovice vyklidili, avšak při ústupu 9. května ráno vyhodili do vzduchu most u nádraží v České. Kolem 9. hodiny ranní přišly od Jehnic a Ořešína osvoboditelské jednotky rumunské armády.

Radost obyvatel byla veliká. Hospodyně napekly koláče, které nabízely osvoboditelům, a Markova dechovka vyhrávala. Po silnici na Kuřim a Lipůvku se valily kolony Rudé armády a opačným směrem pochodovaly zástupy německých zajatců. Válka skončila. Asi sto rumunských vojáků zůstalo v obci šest týdnů a pomáhalo při polních pracích. Když odjížděli, obyvatelé se s nimi srdečně loučili.

Převzato z výroční ročenky - sepsal Bronislav Mašek, upravil Martin Culek. 

NAHORU