Stezka zdraví

Základní data

příjemná relaxace uprostřed přírody
pěšky, na kole i koňmo
pro rodiče s dětmi, mladé turisty i seniory
pět zastavení se zajímavými informacemi
příjemná relaxace uprostřed přírod

Začátek stezky: 
Brno – Mokrá Hora, u tenisových kurtů

Konec stezky:
Lelekovice

Dostupnost:
MHD – směr Ořešín (Jandáskova nebo Tumaňanova ulice)

Délka základní trasy:
9,3km – možno nastoupit v kterémkoli místě či jít odzadu
Stezka zdraví vede většinou lesem nebo po jeho okraji a má jen nepatrné převýšení

Pozvání

Dovolte, abych Vás pozval do malebného údolí říčky Ponávky. Vytvořili jsme zde pro Vás Stezku zdraví, která nabízí ideální relaxaci všem věkovým kategoriím ve všech ročních obdobích. V průběhu Stezky zdraví jsme umístili pět zastavení s informačními tabulemi. Jsou to místa vhodná k odpočinku a zároveň nějak pozoruhodná z hlediska přírodního či kulturně historického.
Zvolte tempo, které Vám vyhovuje, a patero zastavení můžete využít ke hrám s dětmi nebo okamžikům mlčenlivého naslouchání a pozorování. Pronásledují-li Vás ve všední dny spěch a nervozita, zkuste si na stezce najít místo, kde se v klidu zastavíte alespoň na dvacet minut. Nepotrvá to dlouho a všechny Vaše smysly budou objevovat vůně, barvy a zvuky možná dávno zapomenuté. Kůra stromů, voňavá hlína a záblesk vodní hladiny, stejně tak jako nekonečný pohyb drobných živočichů, to je hudba, která vrací člověku sílu a dává radost.
Zdatnější turisté si mohou trasu stezky prodloužit o výpravu do vzdálenějších míst. Stezka zdraví se tak může donekonečna obměňovat a pokaždé znovu přinést vnímavému poutníkovi nové zážitky.

Přeji Vám radost z energie načerpané zdravým pobytem uprostřed přírody.

Zbyněk Zavadil - ředitel EkoCentra

1. ZASTAVENÍ

Údolí Ponávky je v celém úseku součástí Řečkovicko - kuřimského prolomu, oddělujícího celky Českomoravské vrchoviny na západě( Sychrovská vrchovina - Sychrov 458 m n.m.) a Drahanské vrchoviny na východě (Adamovská vrchovina- Babí lom 562 m n.m.). Geologicky patří celé území k Brněnskému masivu, s horninami převážně prvohorního stáří.

MOKRÁ HORA vznikla teprve koncem 18. století po parcelaci liechtenštejnského statku Pozořice. Původně byla osadou Jehnic, po roce 1945 samostatná obec, v roce 1960 přičleněna k Brnu a od roku 1990 patří k městské části Řečkovice - Mokrá Hora. Již za první republiky byla oblíbeným výletním místem, dosažitelným od tramvaje v Řečkovicích, a stavěli si zde svoje vily zámožní brněnští obchodníci. ŘEČKOVICE jsou starou zemědělskou obcí, známou již od 13. století. Po okraji nivy Ponávky ("na dolnici") vedla od pradávna královská cesta z Brna do Čech a louky mezi Řečkovicemi a Mokrou Horou se dodnes nazývají "Na Královce". U 19. století zde byla postavena železnice s nádražím. K Brnu byly Řečkovice přičleněny v roce 1919, brzy nato spojeny s městem tramvají a v padesátých letech autobusovou linkou, pokračující přes Mokrou Horu do Jehnic a Ořešína. Dopravní spojení s městem proměnilo dřívější oddělené obce v část městské periferie, s přílivem nových obyvatel, novou výstavbou, změnami sídel i krajiny.

Široká údolní niva Ponávky na soutoku Ponávky s potokem Rakovcem byla do poloviny šedesátých let vyplněna kulturními kosnými loukami. Tyto vlhké květnaté louky byly pak neúspěšně vysoušeny nebo zaváženy, vzhledem k vysoké hladině vady Ponávky však vidy znovu zarůstají rákosem, který prorůstá i do často podmáčených polí na pravém břehu. Část luk by měla být základem biocentra, jako součásti revitalizace údolí Ponávky. Kromě rákosí a orobince zde dosud nalezneme celou škálu mokřadních rostlin, v tůňkách kladou vajíčka rosničky zelené, z ptáků tu hnízdí strnad rákosní nebo rákosník zpěvný, z drobných savců zde byl zjištěn rejsec černý.

2. ZASTAVENÍ

Nachází se na náspu bývalé "Tišnovky", staré železnice spojující Brno s Tišnovem a Novým Městem na Moravě. Po tomto náspu vedla cesta již od podchodu pod současnou železniční tratí Brno - Žďár / n.S. - Praha. Starý násep Tišnovky, zářezy do terénu i zbytky mostů jsou patrné až po ohyb Ponávky u informační tabule číslo4. Po staré Tišnovce jezdily parní lokomotivy až do zahájení provozu na nové trati. Ta až po Tišnov kopírovala starou trasu, její stavba byla zahájena během války, po přerušení v padesátých letech byla dokončena a elektrifikována.

Na Ponávce stojí tzv. Vránův mlýn, který byl v provozu až do konce války. Zbytky náhonu jsou patrné za mlýnem u Ponávky, která tam vytváří drobný balvanitý stupeň. Dnes je mlýn majetkem akademického sochaře M. Vlčka, který zde umístil řadu svých dřevěných plastik. Další plastiky od domácích i zahraničních tvůrců jsou postupně umísťovány kolem cesty dále směrem k Jehnicím.

Zásobárnou vody pro mlýn byl Seidlův rybník nad mlýnem; jeden z mála zbývajících z celé soustavy rybníků v nivě Ponávky. U mělké části rybníka je porost orobince širokolistého, na zadní hrázi, oddělující další dva rybníčky, je objekt Českého rybářského svazu. Na rybnících hnízdí divoké kachny, občas i slípka zelenonohá, rozmnožují se žáby, je možné pozorovat užovku obojkovou a různé druhy vodního hmyzu. Další dva rybníčky byly do roku 1945 napouštěny jen v zimě, v létě pak využívány jako louky. Pokračují dále kyselou podmáčenou loukou, s některými zajímavými druhy rostlin a hmyzu. 

 3. ZASTAVENÍ

Čtvrtý rybník je u bývalé železniční zastávky JEHNICE. Do obce Jehnice vede cesta údolím Jehnického potoka a vlak byl využíván především dělníky dojíždějícími z Jehnic do továren do Brna (především do Zbrojovky Brno, kde byla vlaková zastávka Brno-Zábrdovice) nebo po výstavbě TOS do Kuřimi. Budova zastávky je přeměněna na rekreační objekt. Rybník je významným místem pro rozmnožování obojživelníků a vodního hmyzu. Do konce války byl v Jehnicích při zámku pivovar. Ve velkých sklepech byly sudy chlazeny ledem "ledovaným" na tomto rybníku rozsekáváním na kry, které byly odváženy na saních s koňským potahem do Jehnic.

    Na rohu mezi pokračováním stezky a cestou do Jehnic je malý opuštěný lom na granodiorit - typickou horninu Brněnského masivu (lomová stěna je lépe zachována za ohybem u cesty do Jehnic). U průseku na svahu asi o 100 m dále je nahoře zachovaný zbytek lyžařského skokanského můstku, vybudovaného zde před válkou a používaného jen krátkou dobu. Svah na protější stráni nad železnicí vznikl zářezem železniční trati do kopce "Na pískách". Jeho nové osídlování rostlinami a živočichy bylo velmi pomalé a vyskytovaly se na něm přechodně některé řídké pískomilné druhy. U současnosti je osídlování již pokročilé, jak je vidět na porostech borovic a bříz.

Trasa pokračuje zprvu podél zahrádek po červené turistické značce a dále proti proudu Ponávky k vodní nádrži, kde je 4. zastavení. 

4. ZASTAVENÍ

Bývalé louky a jejich okolí v údolí Ponávky mezi jehnickou zastávkou a tímto místem byly po dostavění nové železnice využity pro chatovou zástavbu a zahrádky. Ponávka v těchto místech byla dříve biologicky významným tokem, oživeným živočichy citlivými na čistotu vody, jako raky nebo střevlemi. Postupným znečišťováním vody se vodní organismy silně ochuzovaly. Začátkem devadesátých let byl podél Ponávky vybudován kanalizační sběrač (kolektor) od Kuřimi, který odvádí odpadové vody, a tak se v Ponávce znovu objevili raci, rejsec vodní a další živoči­chové. Průběh kolektoru je patrný podle krytů šachet podél stezky, jeho stavba negativně poznamenala zejména louky mezi jehnickou zastáv­kou a rybníčky u Vránova mlýna.

Vodní nádrž nad ohybem Ponávky vznikla neplánovitým zahrazením toku, je však vítaným obohacením místa, využívaným nejen rybáři, ale i přírodními organismy. Ponávka nad nádrží tvoří několik ramen, mezi nimiž vyrůstají lužní porosty, především vrb a olší. V podrostu je nápadný statný tužebník jilmový s bílými květy a velké listy devětsilu, svérázným savčím obyvatelem je hrabošík podzemní, z ptáků cvrčilka říční.

Lesy na pahorcích kolem celé stezky patří druhému a třetímu vegetačnímu stupni: dubovo - bukovému a bukovo - dubovému. Všechny jsou však silně ovlivněny lidským hospodařením a o původním složení svědčí pouze ojedinělé staré duby nebo buky. Jedle již téměř úplně zmizely, velké plochy zaujímají druhotné smrčiny, častá je i borovice lesní, z listnáčů habr. Z větších zvířat je možné častěji se setkat zejména se srnčí zvěří. Spíše podle stop nebo nor je možné zjistit i přítomnost divokých prasat, lišky, jezevce, z ptáků se pravidelně vyskytuje káně lesní a mnoho druhů běžných zpěvných ptáků. 

5. ZASTAVENÍ

Obec LELEKOVICE je starou samostatnou zemědělskou obcí, občany Brna využívanou dříve ke krátkodobé rekreaci. Příznivé mezoklima na kopci Strážná (369 m n.m.) umožnilo vybudování dětské ozdravovny. Dnes jsou Lelekovice vzhledem ke snadné dosažitelnosti autem stále více vyhledávány i k bydlení. Původní selská stavení jsou upravována i jako rekreační domky, úpravy v některých případech zachovávají dosti původní vzhled zemědělských usedlostí konce 19. a začátku 20. století. Rozšiřují se však i chatové kolonie, zasahující stále více do přírodního okolí směrem po Ponávce a zejména po svazích nad jejím levým břehem směrem k Jehnicím. V těchto chatových oblastech můžeme vidět všechny klady i nešvary podobné zástavby, včetně přeměny původních chat v různá provozní zařízení a devastaci okolí.

V údolí Ponávky pod Lelekovicemi byl do padesátých let mlýn. Rybník nad ním, dnes vypuštěný, sloužil jako plovárna "U Slavíčka" a byl spojen s půjčovnou loděk. Dominantou severního okolí Lelekovic je především Babí lom (562 m n.m.), vůbec nejvyšší vyhlídkový bod v brněnském okolí.

Do Lelekovic není zavedena městská hromadná doprava, spojení je zajištěno dálkovými linkami. Pokud zde končíte, je několik možností další cesty:

• Vlevo po silnici k vlakové zastávce Česká (cca 2 km).
• Vpravo po silnici směr Vranov. Asi po 200 m tímto směrem je doleva odbočka na Babí lom, odkud je možné dojít lesními cestami na Vranov nebo do České.
• Vpravo po silnici ve směru na Vranov asi po 3 km odbočuje silnice do Jehnic (MHD) - zde je také možné vydat se vlevo značenou cestou přes "Babí doly" kolem koňské farmy na Ořešín (MHD).
• Silnicí po levé straně údolím Ponávky a pak vlevo do svahu. Tato asfaltová cest  vede do Jehnic (MHD), za posledními chatami se mění v původní polní cestu. 

NAHORU