Navigace

Obsah

Úmrtí prezidenta T.G.Masaryka (zápis z roku 1937)


ejdůležitější a nejsmutnější událostí v r. 1937 – a to nejen pro naši obec, ale pro celou republiku – bylo umrtí našeho prvního prezidenta T.G.Masaryka.
Kronikář pan Roth věnoval tomuto smutnému faktu velkou pozornost a jeho zápis v kronice je obsáhlý.
Rozhodla jsem se opsat tuto pasáž, neboť vystihuje atmosféru doby i vztah občanů k tomuto muži světového významu. 

Úmrtí prezidenta T.G.Masaryka

Mrtev! 
Zprávu o Jeho umrtí zaznamenáváme zde Vám, budoucí čtenáři těchto řádků, abyste poznali, že byli jsme jí, my současníci, opravdu hluboce dojati, protože odešel nám mudřec, vychovatel, hrdinský bojovník, president, Osvoboditel. Čekali jsme ji od 1. září, kdy náhle onemocněl opětovaným záchvatem mozkové mrtvice. 
Při vysokém věku 87 let věděli jsme všichni, že mu nastává poslední zápas. Byly to dny úzkostného napětí a očekávání. 
To, čeho jsme si nepřáli a čeho jsme se tolik báli, přišlo.
V úterý 14. září před 6 hod. ranní čekali jsme u svých přijímačů nové zprávy z Lán.
Místo nich ozvaly se smutné tóny znělky. Znělka oznamovala se několikrát po sobě a po ní přišla ta smutná zpráva. Plakali jsme při ní jako děti.
Na budově školní vyvěsili jsme hned smuteční prapor. Žáci i dospělí byli zprávou hluboce dojati. Radio pracovalo v dopoledních hodinách skoro nepřetržitě. Vysílalo zprávy o posledních okamžicích velkého muže. Ministerstvo školství nařídilo rozhlasem, aby žáci po proslovu ředitelů škol byli posláni domů. Na chodbě školy smutně jsme dekorovali poprsí presidentovo.
V sobotu 18. září o 8 hod. večer byla v radnici smuteční schůze obecního zastupitelstva. Sál byl vkusně dekorován. Poprsí presidenta, postavené na černém podstavci, bylo obklopeno oleandry a palmami. Obecenstvo dostavilo se v hojném počtu. Schůzi zahájil a přítomné uvítal starosta obce p. Cyril Nečas, potom předal slovo mně. 
V proslovu trvajícím asi půl hodiny, snažil jsem se vyzvednouti co nejvýše velikost zemřelého i ztrátu, kterou utrpěl národ i stát. Celý projev vyslechli občané v napínavém tichu, které svědčilo o lásce a úctě k zemřelému. Při slibu, že zůstaneme věrni odkazu Masarykovu, mnozí plakali. 
Na ukončení vzpomínky zahrála kapela p. Marka národní hymnu. 
 
Pohřeb se konal v úterý 21. září o 10.hod. z nádvoří pražského hradu do Lán. Průběh byl vysílán rozhlasem. 
V té době shromáždilo se žactvo a občané na návsi u Samsonových č.42, kde postavila tělocvičná jednota Sokol vkusný katafalk, k němuž nanosili žáci před pohřbem mnoho kytic. Střídala se tam čestná stráž místních Sokolů, Orlů a Hasičů. 
Z několika přijímačů, které byly na návsi postaveny, poslouchali jsme slova hlasatelů.
Byli jsme účastni smutku, který prožívala Praha a s ní celý národ. V poledne se občané rozešli, mnozí poslouchali další průběh doma u svých přijímačů, kterých je v obci 70.
Pohřební průvod byl ukončen ve 3 hod. odpoledne na nádraží Wilsonově v Praze. Odtud byla rakev převezena do Lán, kde se konal na tichém hřbitůvku prostý pohřeb. 
Ve školní knihovně jsme uložili na památku zvláštní vydání smutečních čísel Lidových novin a časopisu Pestrý den. Časopis Moravské slovo přinesl pochvalnou zprávu o tom, jak pietně byla uctěna v naší obci památka zemřelého presidenta.