PŘÍRODA

Lelekovice leží na nejzápadnějším okraji Drahanské vrchoviny; nádraží v České na okraji lelekovického katastrálního území leží již v Bobravské vrchovině, konkrétně v její části Řečkovicko-kuřimský prolom. Hned nad obcí se zdvihá jeden z jejích symbolů a zároveň nejvyšší vrchol v okolí Brna – Babí lom, vysoký 562 metrů nad mořem. Jeho skalnatý hřeben je tvořen šikmo ukloněnými plotnami fialových křemenných slepenců, které se usadily v rozsáhlém prvohorním jezeře v období devonu, před asi 370 miliony let. Skalnatý hřeben je 15-50 metrů vysoký a výška jednotlivých skal dosahuje až 20 metrů. Jelikož jsou slepence velmi tvrdé, nedrobí se, a skály jsou tak oblíbenými cvičnými horolezeckými terény. Celý hřeben je již od roku 1980 chráněn jako přírodní rezervace, a proto chození mimo cesty je nežádoucí a horolezeckou činnost je třeba dělat ohleduplně.

Kromě skal k pozoruhodnostem Babího lomu patří i zakrslé borovice na jeho skalách, suťové lesy s javory, jilmy a lípami; na úpatí hřebene pak najdeme zbytky původně rozsáhlých krásných bučin. V rezervaci se mísí teplomilné i podhorské druhy rostlin, přes značnou nadmořskou výšku lze na hřebeni potkat i chráněné dříny, teplomilné keře, nápadné zvláště v brzkém jaře (březen) hojností žlutých květů, což v okolní ještě holé krajině působí jako balzám na duši.
Nejvíce je však Babí lom navštěvován kvůli výhledům, za pěkného počasí je odtud na severozápadě vidět nápadnou klenbu Sýkoře (705 m) a dále až Ždárské vrchy (Studnický vrch – 821 m - nad Novým Městem na Moravě).Na jihu se v kotlině rozprostírá Brno, které je odtud vidět jak na dlani, a za ním se v dálce 60 km tyčí vápencové bradlo Pálavy (Děvín 550 m) a vpravo od něj i kousek Rakouska směrem k Vídni (plochá návrší Galgenbergu - 425 m). Kdo má trochu štěstí, zahlédne i okraj Středomoravských Karpat (Chřiby) a prý se za nejjasnějšího počasí odtud dají zahlédnout i vrcholky Alp.
Pro pohodlnější pozorování Moravy byla na jižním konci hřebene v letech 1959-1960 postavena architektonicky hodnotná zděná rozhledna.

 K dalším přírodním pozoruhodnostem lelekovického katastru náleží les Březina, stará dubová pařezina, plná zvláště na jaře nejrůznějších krásně kvetoucích, převážně teplomilných rostlin, včetně medovníku meduňkolistého, lilie zlatohlavé, prvosenky jarní i orchidejovitých rostlin. Na severních svazích kopce najdeme ovšem i smíšené lesy s bukem a suťovou habřinu, na jaře hostící stovky trsů bledě žlutě kvetoucí kyčelnice devítilisté. Pocit přírodního ráje doplňuje zpěv několika desítek druhů ptáků, kterým se zde líbí zrovna tak. Při jižním okraji lesa se vyskytují ojedinělé chráněné rostliny, z nichž některé zde mají na Moravě svou severozápadní hranici výskytu. Také proto byl celý les o ploše asi 30 ha v roce 1991 vyhlášen přírodní památkou a je třeba se podle toho chovat, i když chodit po lese není zakázáno.
 Lelekovice by samozřejmě nebyly Lelekovicemi, kdyby se nad obcí nezvedal vysoký holý svah Pasek. Jsou to bývalé pastviny a chudá políčka, která se po opuštění hospodaření za několik desítek let změnila v pěkná travnatá lada. Hostí množství pozoruhodných, i když často nenápadných rostlin, včetně pískomilných a teplomilných. Zvláště pěkně Paseky působí na přelomu května a června, v době kdy z čerstvě zeleného bylinného porostu vystupují desítky kvetoucích šípkových keřů na pozadí soliterů borovic. Dobře by se zde vyjímalo i pasoucí se stádo ovcí nebo koz, které by zároveň zabránilo postupné přeměně Pasek v les, ale bohužel, kde dnes vzít takové stádo…
A tím příroda v okolí obce nekončí, poblíž Babího lomu najdete třeba i strmý kamenitý hřbet, zvaný Holé vrchy, kde v řídké teplomilné doubravě prosperují desítky plodných dřínů i takové relativně vzácné druhy jako plamének přímý. Nebo jižní a východní svahy kopce Strážná, kde se na světlinách začátkem léta tyčí metr vysoké svícny náprstníku velkokvětého. Odtud lze seběhnout jen kousek do údolí Ponávky, s pozoruhodnými mokřinami, které sice (naštěstí) nelákají k návštěvě, ale i z okolních svahů vytvářejí dojem romantické divočiny. Část bývalých luk, co zde zbyly pod Lelekovicemi, hostí mnoho bahenních rostlin včetně suchopýrů, bohužel však postupně zarůstají rákosem, který všechny pozoruhodné rostliny hubí. 
A to stále není všechno, na území Lelekovic je celkem 16 takových přírodně hodnotných území, k dalším patří třeba Buková studánka se staletými buky v okolí, Studená s kyselomilnou doubravou, kde dodnes roste borůvčí, které se z naší krajiny poslední dobou vytrácí, i něžné rostlinky, jako bíle kvetoucí bělozářka větvitá.
Hned za hranicí lelekovického katastru leží Babí doly, přírodní památka, chránící rybníčky a jejich orobincové porosty, jako lokalitu pro přežití obojživelníků i raka říčního. Za podmínky vhodného chování se lze ve větším rybníčku i koupat a je to koupání opravdu uprostřed lesů, uprostřed přírody. A s čistou vodou, chemicky neupravovanou, takže se zde s vámi koupou i porosty stolístků – inu kdo nechce, nemusí. 

RNDr. Martin Culek

NAHORU