Navigace

Obsah

    ZAJÍMAVOSTI

KAMIL HORNOCH

Česká republika se může pochlubit tím, že zásluhou astronoma-amatéra Kamila Hornocha z Lelekovic u Brna má objevitele, který se věnuje obtížnému úkolu vyhledávání nov ve známé spirální galaxii M 31 v souhvězdí Andromedy ve vzdálenosti zhruba 2,5 milionu světelných let od Země. Díky vtipně připravenému pozorovacímu programu a také zásluhou pokroku digitální zobrazovací techniky dokázal v průběhu roku objevit 4 novy a dosáhl tak nevídaného úspěchu.

ÚSPĚCH ČESKÉHO ASTRONOMA AMATÉRA A O ČESKÝCH NOVÁCH -  Autor: Jiří Grygar

Stránky LELEKOVIČTÍ ASTRONOMOVÉ

 

IVA BITTOVÁ - O SOBĚ 

Pocházím z hudební rodiny. Otec Koloman Bitto, všestranný muzikant, pocházel z jižního Slovenska, jeho stěžejními nástroji byly kontrabas, trumpeta, kytara, cimbál. Hrál hlavně lidovou hudbu, ale také několik let působil jako kontrabasista v operním souboru Divadla Zdeňka Nejedlého. Maminka Ludmila Bittová, dříve Masařová ze Slovácka, je povoláním učitelka, ale celý život zpívala ve sboru v divadle i v jiných pěveckých tělesech. Jsem prostřední ze tří dcer, narozená na severu Moravy v Bruntále 22. 7. 1958. Otec často střídal místa, proto jsme se stěhovali - i na Slovensko a zpět -, hlavně jsme však pobývali na Moravě. Po delším pobytu v Opavě jsme se usídlili v Brně, kde jsem vystudovala hereckou konzervatoř a působila více než deset let jako herečka v avantgardním divadle „Husa na provázku" (od prvního ročníku na konzervatoři). 
Nyní již sedmým rokem žiji ve vesnici Lelekovice u Brna v rodinném domku, blízko lesa se zahradou i se svou rodinou - dvěma syny: Matoušem (*1982) a Toníkem (*1991).

OFICIÁLNÍ STRÁNKY IVY BITTOVÉ

NAHORU

MILIVOJ HUSÁK

nar. 25. 8. 1950 v Turnově, žije a pracuje v Lelekovicích u Brna. Zabývá se (dříve figurativní, nyní nefigurativní) kresbou, malbou, nástěnnou malbou. Vytváří návrhy a realizace sakrálních prostorů, zabývá se rovněž scénografií.
Realizoval několik sakrálních interiérů, nástěnných maleb, ale také řadu scén pro brněnské Divadlo U stolu.
Ve své práci se zabývá zejména fenoménem světla jako spirituální substance-v poslední době také vztahem „žhavosti“ a „vychladlosti“ hmoty ve výtvarné metafoře, vztahující se k základním otázkám lidského života. Ve své tvorbě se inspiruje podněty z bohatého obrazového jazyka alchymie, používá nemalířské materiály/grafit,popel,uhelný prach/.
 

MUDR. RUDOLF ALBRECHT

-příkladná osobnost nejen Sokola v Lelekovicích
Je mezi námi skutečně málo osobností - hrdinů, vlastenců, kteří přežili represe nacistů i komunistů. Jedním z nich 1je lékař MUDr. Rudolf Albrecht , letos téměř již třiadevadesátiletý, účastník II. (§ 255) a III. odboje, velký přítel kuřimských lékařů manželů Jelínkových.
Narodil se 18. 10. 1911 v Lelekovicích, v rodině rolníka.V Králově Poli vystudoval reformní reálné gymnázium a na to Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
V roce 1937 byl promován doktorem všeobecné medicíny. 
V letech 1939-49 působil jako zubní lékař v Brně na stomatochirurgickém oddělení Okresní nemocenské pojišťovny (ONP) v Brně. Za presenční vojenské služby v roce 1937 a po zřízení Protektorátu v roce 1939 se podílel na odbojové činnosti ve Frýdku- Místku, Valašském Meziříčí, Opavě, kde byli napojeni na Zbrojovku Brno a Vsetín. Skupina byla prozrazena, při výsleších byli někteří členové ubiti nebo umučeni v Mauthausenu, Dr.Albrecht měl to štěstí a náhodou přežil.
V roce 1940 za své činnosti v Okresní nemocenské pojišťovně v Brně zachránil několik spoluobčanů před kriminálem: pány Švába, Pulkrábka, Nesrstu, Bartoška, Marka, paní Ficovou-Emmersovou,Millerovou aj. Po osvobození v roce 1945 byl povolán na mimořádnou vojenskou službu a jmenován zástupcem vedoucího lékaře ONP, současně pracoval v soukromé praxi.
V roce 1946 byl jmenován vedoucím odborníkem v Karlových Varech, ale v roce 1942 mu zemřel tatínek. Považoval za morální povinnost pomoci mamince v zemědělství, proto do Karlových Varů nenastoupil.To se pro něj v dalším životě stalo osudové; zvláště po únoru 48 by unikl trpkému osudu, který následoval. Od začátku svého zaměstnání byl vášnivým funkcionářem v Ústřední jednotě československých lékařů a svazu zubních lékařů, v obou byl členem předsednictva, dále funkcionářem Sokola, odbíjené, hokeje, turistiky.
Rok 1949 zcela změnil jeho dosavadní život. Na základě několika anonymních udáni, aniž by jakákoliv skutková podstata byla prokázána, byl Státním soudem odsouzen ke dvěma letům vězení, ke ztrátě doktorátu, občanských práv, k propadnutí veškerého majetku a vojensky degradován. Byl souzen rovněž jako člen národně socialistické strany, i když v žádné politické straně nebyl organizován. K rozsudku velkou měrou přispěly posudky Místního národního výboru v Lelekovicích. Znění posudku si směl přečíst až při vyšetřováni a dobře je pamatuje dodnes. Tak byly pro něj lživé a hanebné! Je v nich zdůrazněn jeho negativní postoj ke zřízeni, že je zapřisáhlý nepřítel socialismu, že svůj pozitivní vztah ke zřízení jen předstírá, že je ješitný, zištný sobecký maloměšťák, že má demoralizující vliv na mládež. Ve druhém posudku bylo připsáno, že byl velmi činný národní socialista.i když, jak jsem uvedl. v žádné politické straně nikdy nebyl. V tu dobu již stála deset let moderní sokolovna v Lelekovicích Na Skalce s kinosálem, kterou spolubudoval, kde stál včele výboru pro postavení sokolovny.
Dr. Albrecht na sokolovně příkladně manuálně pracoval, sháněl materiál, řemeslníky apod. Každý občan Lelekovic dobře věděl, že jeho jméno je tak významné jako jméno MUDr. Hynka Vališe staršího, zakladatele kuřimské sokolovny. Dr.Albrecht dále rovněž stál u zrodu hudebního altánku u sokolovny, dále hřiště na košíkovou, pěti hřišť na odbíjenou na nejrůznějších místech obce, několika kluzišť, fotbalového hřiště atd. Posudek podle mého názoru musel být výplodem nejen MNV, ale chorobné hlavy, která ani pojmy v posudku neznala. Dr.Albrecht byl totiž velice oblíbený, úspěšný nezištný lékař. Jeho veřejná práce se netýkala jen Sokola. ale byla prospěšná širokému okolí! Ještě dnes cítí nesmírnou křivdu, která na něm byla spáchána.
Rozsudek Státního soudu na lživých důkazech se naplnil do posledního puntíku. Jako trestance prošel mnoha kriminály – Cheb, Pankrác, Brno, Uherské Hradiště (dodnes pověstné svými metodami výslechu), Oslavany - důl Nosek a slévárna ČKD Blansko. Jedině díky fyzické a psychické kondici mohl dr.Albrecht přežit.
V letech 1951-56 byl pomocným dělníkem v Elektromontážních závodech Brno, kde se vyučil elektrikářem. Na konci této "kariéry" byl jmenován vedoucím montérem pro montáž vysokého napětí. Za největší své dílo považuje přehradu Kružberk.
V roce 1956 dr.Albrechtovi byla udělena milost prezidenta republiky a vrácena vojenská hodnost. Bylo mu nabídnuto místo vedoucího lékaře v Tišnově, což předem odmítl pro nejistou pozici.
V roce 1968 po obnově soudního procesu byl zcela rehabilitován. Byl zvolen místopředsedou Svazu čsl. lékařů a byla mu vrácena důstojnická hodnost. V roce 1969 v důsledku obsazení naší země vojsky Varšavského paktu a okupace Sovětskou armádou "na věčné časy" dr. Albrecht byl lékařsky vyhoštěn z Jihomoravského kraje. Uchytil se až jako lékař při zastupování na několika vzdálených místech republiky - Jindřichův Hradec, Karlovy Vary, Mladá Boleslav, Svitavy, Senica.
V roce 1989 po složitých anabázích se "dopídil" svých kádrových materiálů a tzv. "Zelená kartotéka" přinesla pro něj další překvapení. Jeho kamarádi se rychle „překabátili" a opakovaně volali "Ať žije král!". Opusťme téma trvalé diskriminace a věnujme se veřejně prospěšné práci, kterou dr. Albrecht dodnes obohacuje region "Ponávka", a nejen tento.
Po dvaceti letech vybudování sokolovny v Lelekovicích velmi významným mezníkem v životě dr. Albrechta byla stavba rozhledny na Babím lomě. Je dokladem toho, že dr. Albrecht na svůj region nezanevřel, i když jeho trpké zkušenosti by každý dnes chápal. Jako zdravotník krajského výboru turistiky se iniciativně ujal úkolu obnovit, vybudovat na nejvyšší hoře v okolí Brna (562 m n.m.) rozhlednu. Společně s kamarády za vedení ing.arch. Mojmíra Korvase zhotovili první návrhy a na obnovení obdrželi 15.000 Kč. Brigádníci byli zpočátku nadšeni, o sobotách a nedělích chodilo až 250 brigádníků. Bohužel zájem opadal, začalo se "šuškat", že kdyby dr. Albrecht za to .“něco" neměl, nedělal by to. S podporou pěti posledních nadšenců na jaře roku 1961 se podařilo rozhlednu na obtížně dostupném vrchu dostavět. Celkové náklady činily asi 300.000 Kč. Dr. Albrecht tehdy ve svých padesáti letech opět dokázal nemožné. Jeho dítě - rozhledna, jak ji dr. Albrecht označuje, slouží od té doby veřejnosti, také k filmování a televiznímu zpracováni aj.
Na závěr medailonu smutně konstatuji: v naší historii je zcela běžné, že lidé. kteří se starali nezištně o blaho společnosti, jsou často různými "Čecháčky" zašlapáváni, aby se na ně, skutečné hrdiny, vlastence zapomnělo.
Je pro mne ctí, že se mohu podílet na satisfakci významného lékaře MUDr. Rudolfa Albrechta, který se nachází v relativně dobrém zdraví ve věku téměř 93 roků.

V roce 1997 Karlovou univerzitou v Praze byl poctěn medailí a titulem Osobnost české stomatologie a v roce 1998 byl jmenován plukovníkem zdravotnictví v záloze. Při této příležitosti považuji za nebytné vyzvednout skvělé manželství pana doktora s Růženou, roz. Jimramovskou, která v tomto roce oslavila významné jubileum. Manželství si jistě zaslouží ocenění. Zájmy manželů byly společné, vzájemně se doplňovaly. Jako pamětník rád vzpomínám na sestru Růženu, jako náčelnici Sokola, na její zásluhy při nácviku prostných na Slety i na její pozdější aktivity v tělovýchově. Děkuji a skláním se v úctě před nelehkým životem MUDr. Albrechta s rodinou a věřím, že případné udělení čestného občanství Lelekovic by bylo další satisfakcí za to, jaké hanebnosti obce museli všichni vytrpět. Přeji celé rodině MUDr.Rudolfa Albrechta hodně zdraví a spokojenosti

Česká, srpen 2004 Doc. MVDr. Jiří Filka, CSc 
 
 

JAROMÍR VÁŇA

...zná ho každý, ať malý, či velký. Výrobce čarovných bublin a zázračných létajících "strojů"....